VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

Charakteristika školního vzdělávacího programu Škola pro všechny

Pojetí, cíle a klíčové kompetence základního vzdělávání z pohledu ZŠ a MŠ Pod Budčí, Zákolany 

Škola má všechny předpoklady k tomu, aby bylo možné zajistit kvalitní vyvážené vzdělání žáků mladšího školního věku. Důraz se klade na vytváření bezpečného prostředí, které podněcuje zájmy a aktivitu žáků, na propojení školy se životem, na „nastartování" celoživotního vzdělávání. Cílem je vytvořit optimální podmínky také pro osobnostní rozvoj žáků, vytváření partnerských vztahů mezi učitelem, žákem a rodiči, mezi žáky navzájem. Škola směruje na poznávání regionu, věnuje se oživování starých tradic a jejich začleňování do moderního způsobu života. Je snaha, aby škola zároveň plnila i funkci komunitního a kulturně vzdělávacího centra obce a napomáhala rozvíjet místní soudržnost a identitu.
 
Vize školy: 
  • snaha o vzájemnou úctu, respekt, otevřenost a toleranci
  • dobrá znalost prostředí, ve kterém se škola nachází 
  • zájem na tom, aby do školy chodili všichni, kteří v obci a okolí žijí

Jak naplnit tuto vizi?

  • vytvářet bezpečné školní prostředí
  • naučit se zvládat základy občanské, interkulturní, ekologické a globální gramotnosti
  • poznávat a uznat nezbytnost celoživotního vzdělávání

Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělávání orientovaného zejména na situace blízké životu a praktické jednání. 

Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich osvojení je dlouhodobý a složitý proces, který začíná již v předškolním vzdělávání a dotváří se průběhu celého života.


Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání - Škola pro všechny - č.j. 235/12, platný od 3. 9. 2012  - dokument zde: SVP Škola pro všechny


Výchovné a vzdělávací strategie

 

K rozvoji jednotlivých klíčových kompetencí je využíván program RWCT (Čtením a psaním ke kritickému myšlení, dále KM)

Kompetence k učení: 
Všechny metody a techniky, které přináší program KM, vedou k tomu, aby si žáci osvojili strategie učení a aby dokázali nalézat osobní přínos toho, čemu se učí. Žáci se učí identifikovat své cíle a přemýšlet o tom, jak jich dosáhnout. Jako významného nástroje učení je využíváno psaní. Hodně času je věnováno (sebe)reflexi žákova učení. Žák se učí s pomocí učitele poznat své silné stránky, učí se rozumět sám sobě a být si vědomý, jaký je.

Kompetence k řešení problémů : 
Metody podporují různorodost nápadů a názorů na předložené problémy, vyžadují hledání alternativních cest, povzbuzují pozitivní myšlení. Vytvářením bezpečného prostředí se podporuje kreativita žáků, kteří ztrácejí obavy typické pro práci ve třídách, kde se vyžaduje "jedno správné řešení". Tvořivost žáků se rozvíjí ve všech aktivitách založených na psaní, neboť psaní je chápáno jako produkce vlastních myšlenek. Při práci s textem žáci rozlišují důležité a nedůležité, hledají vzájemné souvislosti, vyhledávají nejasnosti, řeší rozpory s využitím dodatečných informací. Jsou vedeni k tomu, aby každé své tvrzení podložili argumenty ( ze zkušenosti či z nějakého zdroje informací).

Kompetence komunikativní : 
Při časté práci ve dvojicích nebo ve skupinách žáci musejí účelně komunikovat, aby společně mohli řešit předložený problém. Často prezentují spolužákům výsledky své práce, formulují otázky k prezentacím ostatních, odpovídají na položené otázky spolužáků. Žáci se učí komunikovat i písemně, a to nejen zvládat formální stránku komunikace, ale zejména se učí vyjadřovat vlastní přístupy, nápady a myšlenky. Učí se také formulovat hodnotící soudy tak, aby pomáhaly dosáhnout lepších výsledků, ne ubližovaly. Učí se sžívat s faktem, že nedorozumění jsou přirozenou součástí lidské komunikace a učí se s ním zacházet tak, aby jejich komunikace byla co nejefektivnější.

Kompetence sociální a personální : 
Všechny strategie KM jsou v některé fázi kooperativní. Metody vedou k přijetí zodpovědnosti za společné dílo, k respektování práce druhých, ke schopnosti řídit a regulovat společnou snahu. Žáci se často vyjadřují ke kvalitě práce vlastní i práce druhých a to tak, aby dali najevo respekt k tomu, čeho druzí dosáhli, i objektivně ocenili vlastní přínos.

Kompetence občanské : 
Žáci se učí vžívat do citů a myšlenek druhých lidí, kteří se ocitli v obdobné, nebo zcela jiné situaci než oni sami. Učí se vybavovat si a znovuprožívat některé problémy a uvědomit si, jak je asi lidem, kteří jim musí čelit. Žáci se učí klást si neustále otázku proč?, která jim umožní pronikat hlouběji k podstatě různých jevů a situací, tedy porozumět, nikoli odsuzovat. Všechny metody KM trénují u žáků schopnost přemýšlivého naslouchání druhým, učí je tolerovat a zvažovat názory a nápady druhých, stejně jako jejich rozličné rodinné a kulturní zvyky. Učitel není v roli kontrolora, ale v roli poradce. Žák se učí tomu, že svobodná bytost má právo o sobě rozhodovat, ale nese za to odpovědnost.

Zařazování integrovaných tematických celků a projektů do výuky

Integrované tematické celky jsou základní vyučovací metodou, která vnáší do vyučování smysluplnost. Všechny učební aktivity na sebe přirozeně navazují, vycházejí jedna z druhé a hlavně směřují ke konkrétnímu cíli nebo jsou alespoň propojeny hlavním tématem. V tomto případě jedna učební aktivita motivuje druhou. Žák ví, proč se co učí! Se stejnými informacemi se setkává činnostech různého typu - jak kognitivních, tak praktických. Žák se rozvíjí celostně. Tematická výuka umožňuje vytvořit bohaté učební prostředí a vyhovět tak individuálnímu učebnímu stylu. Nejde zde jen o samoúčelné plnění školních povinností, učení pro známky, ale pro dovednosti a vědomosti, které jsou v zápětí využitelné.

Nejvyšší formou tematického vyučování je projektová výuka. Od prostého tematického vyučování se liší konkrétním cílovým produktem, ke kterému všechny aktivity vedou. Projekty lze realizovat jak v rámci třídy, tak celé školy, jak krátkodobé, tak dlouhodobé.

Inspirace pedagogikou Marie Montessori

Pedagogika Marie Montessori je inspirativním zdrojem i pro náš pohled na vzdělávání. Nerealizujeme montessori pedagogiku jako systém, ale přejímáme prvky, které považujeme za smysluplné a v našem prostředí vhodné. Jedná se především o organizační prvky, společná setkávání, vytváření připraveného prostředí, využívání a přípravu autodidaktických pomůcek, práci s chybou. „Pomoz mi, abych to dokázal" je princip, který umožňuje výuku v psychologicky bezpečném prostředí respektujícím individuální zvláštnosti žáka.

Dalším prvkem, který je v naší škole často využíván, je tzv. partnerské učení - výuka žáka žákem. Vyplývá to přirozeně ze společné výuky několika ročníků, ale i z možnosti „být spolu". Jak při pravidelném ranním setkávání a sdílení, tak v projektech a společných akcích.

Vzdělávací program Škola pro všechny využívá možností, které jsou typické v málotřídní škole. Výuka několika ročníků v jedné třídě přirozeně vede k vzájemné spolupráci, ale je zde i nutnost naučit se učit se samostatně, soustředěně, organizovat si práci, umět účelně a srozumitelně komunikovat.

Obsah jednotlivých předmětů a oblastí propojuje postupně jednotlivé stupně náročnosti učiva v logické návaznosti. Uplatňuje se zde spirálovitá návaznost učiva v jednotlivých ročnících. Didakticky je dobře využitelná možnost se k látce minulého ročníku vrátit, zopakovat a postoupit dál při současné výuce základů nižšího ročníku. Tohoto principu je využito při plánování rozvržení učiva.